Tenhle příspěvek bude nepříjemný a vážný, ale velmi potřebný. Pro děti, rodiče i jejich okolí.
Je to něco, o čem se normálně nebavíme, protože je přece nesprávné mluvit špatně o vlastních rodičích. V některých ohledech jsou rodiče uctíváni jako bozi, chyby dělá každý a „všichni rodiče chtějí pro své děti to nejlepší“ nebo „udělali to nejlepší, co mohli“.
Někdy je pravda, že se dotyční rodiče opravdu snažili ze všech sil nebo chtěli pro své děti to nejlepší. Bohužel mnoho rodičů může se svými dětmi propadnout toxickým návykům, aniž by si někdy uvědomili, že budují problém jak pro ně, tak pro jejich budoucí partnery.
Jako u každého jiného seznamu toxických vlastností, ani tento neplatí univerzálně. A jen málo lidí bude vykazovat všechny tyto vlastnosti. Stále stojí za to si je přečíst a popřemýšlet ať už o sobě, svých dětech, nebo svém okolí.
Děti toxických rodičů trpí – často i jako dospělí. Mohou vyrůst a vybrat si podobně toxické partnery nebo se sami stanou toxickými (partnery nebo rodiči). Budou bojovat s pokrouceným pocitem vlastní hodnoty a duševního zdraví. Člověk se může dostat, více či méně složitě, z moci toxického přítele, partnera nebo šéfa, ale je o dost těžší uniknout ze spárů toxického rodiče.
Jak se poznají?
1. Očekávají, že s nimi jejich děti budou souhlasit (prakticky) ve všem.
Některé děti vyrůstají s rodiči, kteří jim nedovolí vyjadřovat různé myšlenky nebo názory. Pokud s takovým rodičem nesouhlasíte, mohou vás obvinit z toho, že jste svéhlavý, rebelský, hloupý nebo špatný. Od takových dětí se obvykle očekává, že přijmou slova svých rodičů jako fakt a budou se chovat více jako voják nebo robot, než jako lidská bytost.
2. Nevidí své děti jako samostatné jednotlivce.
Pro toxické rodiče je jejich dítě pouhým rozšířením sebe sama. Mohli by se dokonce bát toho dne, kdy se jejich dítě pokusí být více samostatné, a budou se snažit zabránit jim být sami sebou. Dětské projevy, jako jsou záchvaty vzteku, špatná nálada, kňučení a pláč, není řešeno s láskou a porozuměním, protože těmto rodičům je jedno, proč jejich dítě vyvádí. Jde jim jen o to, aby se nežádoucí chování zastavilo. Nejtěžší zkouškou je období puberty tohoto dítěte, kdy je označeno za potížistu, nebo blázna.
Ironií takových rodičů je, že často podléhají svým vlastním intenzivním emocím. Pokud se cítí naštvaní nebo rozzlobení, dají to jasně najevo.
3. Nevěří v soukromí dítěte.
Mohou si přečíst deníky svých dětí nebo se hrabat v batohu, anebo sledují do minuty jejich volný čas. Vchází jim do pokoje bez zaklepání, nepouští je ven, nebo lustrují kamarády. Na děti, které si chtějí zamknout dveře, nebo prostě být samy, pohlížejí s podezřením. Zamítnutí požadavků svých dětí na soukromí vysvětlují tím, že v jejich domě platí jejich pravidla. Často obtížně chápou emocionální potřeby svého dítěte. Očekávají to nejhorší a tím připravují nevědomky situace, kdy se to nejhorší musí stát.
4. Vychovávají ve vzteku nebo strachu.
Kdykoli rodič své dítě vychovává, očekává se, že to dělá z lásky. Celým účelem disciplíny v rodičovství je naučit vaše dítě, jak se chovat ve světě zodpovědným způsobem. Ale spousta toxických rodičů ztrácí ze zřetele celkový pohled. Místo toho nakonec své děti umravňují vlastními emocemi. Toxický rodič se cítí vzteklý, otrávený, zklamaný, v rozpacích nebo dokonce vyděšený, když se jeho dítě chová určitým způsobem. Mají pocit, že musí „vyřešit věci v zárodku“ místo toho, aby porozuměli celkovému obrazu a tomu, co se vlastně děje s jejich dětmi. Výprask, nadávky, zesměšňování, vyhledávání různých odborníků, hospitalizace na dětské psychiatrii – toxický rodič může takovou taktiku označit jako „disciplínu“. Jejich děti se jich mohou bát nebo se cítit naprosto bezcenné, ale to toxického rodiče vlastně nezajímá nebo problém opravdu nevidí.
5. Porovnávají své dítě s ostatními.
Někteří z vás vyrůstali s rodiči, kteří se občas ptali, proč nemůžete být víc jako sousedovic Honzík, nebo Helenka. Možná se zdálo, že mají o každém z vašich spolužáků lepší mínění, než o vás. Anebo uznávali oproti vám jen vašeho sourozence. Někteří rodiče mají nevědomou potřebu zničit to, co vytvořili. Stejně jako mnoho dalších toxických rodičů možná ani nevědí, proč to dělají a je ještě pravděpodobnější, že si neuvědomují, že to dělají.
Koneckonců, toxičtí rodiče nevládnou sebeuvědoměním nebo hledáním svých chyb. Obvykle jsou příliš zaneprázdněni obviňováním jiných lidí, včetně svých vlastních dětí.
6. Je jim nepříjemné, když je jejich dítě šťastné.
Jakkoli lidé rádi říkají, že všichni rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, mnozí z nás vědí, že to prostě není pravda. Někteří toxičtí rodiče nejsou šťastní, když jsou jejich děti šťastné – mohou na své vlastní děti žárlit nebo být naštvaní. Někteří by si mohli přát, aby nikdy neměli děti, a jednoduše se nedokáží dostat přes své vlastní pocity, aby dali svým potomkům to, co potřebují. Takoví rodiče často sabotují vlastní děti. Mohou být docela krutí s cílem zbavit se pocitu jakékoli hodnoty svého dítěte.
Tento typ toxického rodiče nedokáže být hrdý na své dítě. Cítí, že musí najít způsob, jak je zpochybnit.
7. Všechno je o nich a jejich pocitech.
Pokud existuje jeden rys, který většina toxických rodičů sdílí, je to tento. Toxičtí rodiče se snaží oddělit od rodičovství sebe a své pocity. Nemohou pochopit, že role rodiče je jednou ze služeb – vaším úkolem je dát vašemu dítěti (dětem) nejlepší možnou šanci růst a vyvíjet se do zdravé lidské bytosti. Často jsou toxickým typem rodičů, kteří si neuvědomují, že rodičovství vyžaduje práci a sebezapření.
Tihle rodiče, často ani neví, jaké jejich dítě doopravdy je. Nezajímá je to.
8. Mají na vás ‚složku‘.
Někteří rodiče si pamatují každou malou věc, kterou jejich dítě udělalo. Pokud se jejich dítě dostane do jakéhokoli problému, jeho rodič ho nikdy nenechá vyjít v klidu. A pokud by jejich dítě potřebovalo jakoukoli pomoc, je to tento typ rodičů, který si to pravděpodobně zapíše a vytáhne někdy budoucnosti. Často své dítě označují za chybu nebo s ním zacházejí jako s břemenem.
Místo toho, aby své děti učily, že rodina znamená být tady jeden pro druhého, dávají svým dětem pocit, že jejich láska má hranice a že jim dochází dobrá vůle.
9. Odmítají ukázat lásku a náklonnost
Mnoho rodičů je zmateno nebo se obává toho, co by mohlo být považováno za „příliš shovívavého“ rodiče. Mají problém obejmout nebo uklidnit dítě, které se předvádí. Toxický rodič však často neumí uklidnit své „špatně se chovající“ dítě. Místo toho se často uchylují k tomu, že svou lásku odmítnou jako prostředek „kázně“. Rodiče, kteří své děti odmítají milovat nebo trestají tím, že je ignorují, odmítají je objímat, nebo dávají svým dětem najevo, že je nemají rádi, jsou toxičtí.
Tahle taktika, ale jen podněcuje horší chování, nebo se děti učí skrývat pravdu. Děti takových rodičů se mohou ocitnout závislé na krutých romantických partnerech, kteří je podobně opouští a stahují zpět. Rodiče, kteří to dělají, budou obvykle mít spoustu dalších toxických vlastností, jako je pocit, že rodičovství je o nich a jejich pocitech.
10. Dělají z komára velblouda
Někteří toxičtí rodiče nedokáží rozeznat velký problém od malého. V jejich očích je každý malý čin neposlušností, každá špatná známka a každá špinavá ponožka na podlaze konec světa. Takoví toxičtí rodiče obvykle nevědí, jak vybírat své bitvy, a tak se jen vrhnou na každou maličkost – často vychovávají úzkostlivé děti, které jsou zkamenělé strachem, že neuspějí. Jedná se často o stejné rodiče, kteří se vším, co se pokazí, zacházejí jako se životem nebo smrtí. Jejich děti často vyrůstají s blížícím se pocitem zkázy.
11. Nepřijmou vinu a neomlouvají se.
Někteří rodiče se svým dětem nikdy neomluvili za to, že se spletli, a odmítají uvěřit, že by si děti někdy zasloužily omluvu. Rodiče věří, že mají vždy pravdu. A přesto, když se něco pokazí, jsou tito rodiče první, kdo viní okolí. Pokud jejich děti navštěvují terapii, berou to jako spiknutí. Často se vidí jako mučedníci.
„Toxickým“ se může stát kdokoli, kdo ztratí ze zřetele celkový obraz, který naše děti potřebují, abychom přemýšleli o tom, jak je naše interakce formují po zbytek jejich života. A mnozí z nás bohužel vyrostli s toxickými rodiči sami, což znamená, že jsme si alespoň nějakým způsobem zvykli vnímat některé toxické rysy jako „normální“ nebo dokonce „zdravé“.
Dobrou zprávou je, že ať už se staneme rodiči nebo ne, nemusíme se zasekávat při opakování toxických cyklů se svými blízkými. Můžeme rozpoznat toxické vlastnosti předávané v našich rodinách a zastavit je v sobě. Chce to práci, ale je to dobrá práce. Je to ten druh práce, díky kterému dojdete do bodu, kdy možná celý svět není tak špatný, jak jsme kdysi věřili.
.png)
My Heroin 