Zneužití může být fyzické, emocionální nebo sexuální. Zneužívání není nikdy v pořádku a nikdy to není chyba dítěte. I když některé formy zneužívání mohou být zřejmé, zneužívání není vždy snadné identifikovat – i když k nim dochází ve vlastní rodině.

Zneužívání (zejména v rodině) je, když dospělý, obvykle rodič, používá násilí ke kontrole člena rodiny. Zneužívání může být fyzické, emocionální, psychologické nebo sexuální.

Zatímco fyzické a sexuální se dá teotericky objektivně rozpoznat, emoční zůstává skryto.

Emoční týrání

Emocionální týrání, známé také jako psychologické týrání, je situace, kdy někdo vyhrožuje, šikanuje a zastrašuje jinou osobu. Je těžší rozpoznat než fyzické týrání. Osoba zažívající emoční týrání si možná neuvědomuje, že s ní je zacházeno špatně.

Emoční týrání nezanechává fyzické stopy, což ostatním lidem ztěžuje poznání. Emoční týrání může být stejně i více bolestivé jako fyzické týrání.

Pocity spojené se zneužíváním

Život se zneužíváním může ovlivnit způsob, jakým přemýšlíte o sobě, své rodině a své budoucnosti. Týrání dítě může přimět k tomu, aby si vytvářelo nepravdivé příběhy, které mu mohou zabránit tomu aby vyhledalo pomoc.

Zneužívání může také ovlivnit to, jak se cítít. Emoce způsobené zneužíváním mohou být komplikované – člověk si nemusí být jisti, co cítí. Zde jsou nějaké příklady, které mohou pomoci odhalit zneužívání ve vašem okolí.

Vina:

„Je to tak ponižující.“
„Lidé si budou myslet, že jsem divný.“
„Každý si bude myslet, že je to moje chyba, že jsem to nezastavil.“
„Naši sousedé odsoudí moji rodinu.“

Zlost:

„Proč já?“
„Jsou se mnou jen problémy.“
„Musím být potrestán.“
„Nesnáším všechny.“

Strach:

„Když to řeknu policii, více mi ublíží.“
„Sociálka mi nebude věřit.“
„Budu umístěn do dětského domova, kde bude ještě horší.“
„Už nikdy nenajdu někoho, kdo by se o mě staral.“

Zmatek:

„Možná to týrání není tak špatné.“
„Jistě, je násilný, ale dokáže být také opravdu milý a zábavný.“
„Vím, že mě miluje – prostě neví, jak to ukázat.“
„Pokud to neřeknu, bude to lepší.“
„Možná si jen vše moc beru.“

Beznaděj:

„Cítím, že neexistuje žádná cesta ven.“
„Bez ohledu na to, co dělám, bije mě.“ Nemůžu uniknout. “
„Nemám kam jinam jít „
„Mám pocit, že jsem zahnaný v koutě.“

Bezmoc:

„Nemohu nic dělat.“
„Nikdo mi nebude věřit – jsou se mnou jen problémy.“
„Jak ho mohu zastavit?“ Je větší než já. “
„Kdybych jen měl peníze, utekl bych.“

Ztráta sebevědomí:

„Kdybych byl normální, nedělal by mi to.“
„Jsem tak hloupý.“
„Jsem troska.“

Rozpoznat emoční zneužívání je težké, ale pomoci může sdílení a naslouchání. Sobě i druhým. Pokud máte pocit, že se vás tento článek týká, poraďte se s někým, komu důvěřujete. Můžete nám svůj příběh napsat.