Případ cyklisty Lukáše J.

V létě roku 2018 sledovali mnozí z nás se zatajeným dechem dopravní nehodu na brněnském Cejlu. Mladého cyklistu tam srazil nepozorný řidič, který buď zapomněl na pravidlo přednosti v jízdě, anebo měl jiný, zásadnější problém. V každém případě v jedné sekundě Lukášovi obrátil svět vzhůru nohama.

Lukáš, mladý kluk, amatérský cyklista tělem i duší, tu svou tehdy málem vypustil. Pět týdnů strávil v komatu, po probuzení ho nečekala jen dlouhodobá rekonvalescence, ale bohužel i série dalších bolestných nárazů, tentokrát s realitou českého soudnictví, úřednickou apatií a nespravedlivostí.

I přesto, nebo možná právě proto, tři roky od události žije plněji než dřív, rehabilituje, zlepšuje se po všech stránkách, dobrovolničí v nemocnici, kde mu zachránili život, a je dokonce připraven si za pár týdnů stoupnout na startovní čáru cyklomaratonu Prachem svatební cesty.

Jaké to je, probudit se po dlouhých týdnech a začít skládat svůj život po kouscích zpět?

Nápis, že lidský život je víc než pizza, se mi líbil. Srazila mě totiž rozvážka pizzy.

Lukáši, mnoho z nás, se zatajeným dechem sledovalo videozáznam Vaší nehody. Zajímalo by mě, co Vás napadlo, když jste ho Vy viděl poprvé?

Nenapadlo mě asi nic. Policistka se několikrát ujišťovala, jestli opravdu chci video vidět. Prý by mi to mohlo celou situaci připomenout, což asi není úplně ideální. Ale to se nestalo. Mám opravdu jen mlhavé vzpomínky: vidím auto, tak si říkám, že když jede pořád proti mně, tak má problém. Jenže jede pořád dál a nebrzdí – problém mám tedy spíš já. Vzpomínám si, že jsem měl v hlavě přehršel sprostých slov a zároveň jsem doufal, že mi nezničí kolo, abych mohl jet odpoledne závod. Potom už mě jen napadne, že to snad někdo vidí a zavolá záchranku, pokud bude potřeba. To je vše. Za tyhle vzpomínky jsem rád.
Postupně jsem zjistil, že na dané křižovatce byla pár dní po nehodě dokonce demonstrace. Nápis, že lidský život je víc než pizza, se mi líbil. Srazila mě totiž rozvážka pizzy. Od nich nepřišla omluva nikdy. Občas ta auta potkávám, když jedu po Brně na kole. No nemám z toho radost a nerozumím, proč si konkrétně u nich někdo ještě něco objednává.

Mnoho lidí věří, že v době, kdy se jim má stát zlomový okamžik v životě, ucítí podvědomé varování.
Máte vzpomínky na ten den před nehodou? Jak jste ho prožíval?

Den před nehodou byl stejný jako jiné dny, takže žádné speciální vzpomínky nemám. Později jsem zjistil, že jsem o chvíli dřív v ten samý den byl na kole v jiné části Brna, kam jsem někomu něco vezl. To si nepamatuju vůbec. Žádné varování určitě nepřišlo, protože jsem jel do servisu, kde jsem byl už asi o dvě hodiny dřív s druhým svým kolem.

Rozumím tomu, že na nehodu a na období po ní si nepamatujete, jak zvládali celou situaci Vaši nejbližší?

No moc dobře ne. Nevědělo se, jestli přežiju. A pokud ano, nebylo jisté, jestli ještě budu schopen nějak vnímat. Mamka prý dlouho brečela.

Nejednoho cyklistu určitě napadne, co se stane v případě podobné nehody s jeho kolem? Víme, že ke srážce došlo v Brně v místech, kde není dobré nechávat věci dlouho bez dozoru…

Kolo policie nějak sesbírala a kamarád ho potom měl v práci (jinak bylo kompletně na vyhození). Na zemi prý zůstal ležet bidon, který ten stejný kamarád odpoledne našel, takže i ten mám.

Je to jak ze špatného filmu.

Bohužel Váš příběh nemá úplně šťastný konec, co se potrestání viníka týče. Co myslíte, že vedlo státního zástupce ke zlehčování viny pachatele? Člověka napadne, jestli v tom není tolik rozšířený negativní vztah části řidičů k cyklistům..

Vůbec nevím. Nechápu to. V době soudu jsem byl necelý půl rok od odsátí krve z hlavy. Podle lékařů jsem měl být minimálně půl roku absolutně v klidu. Jinak by se mohlo stát, že by se hlava opět zalila krví, což by mě mílovými kroky přiblížilo k ochrnutí nebo ke smrti. Píšu si už víc než dva roky se všemi státními zastupitelstvími. Prý není pravda, že by neměli rádi cyklisty (ale to by samozřejmě nepřiznali). Státního zástupce neustále omlouvají, několikrát nezapomněli zmínit, že řidič zfetovaný nebyl, protože odběr krve odmítl, chytají mě za slova a často reagují na něco úplně jiného (psali mi například, jak si nějaká státní zástupkyně přeje, abych ji oslovoval). Aktuálně tvrdí, že státní zástupce už odešel do důchodu, takže k nim už nepatří a nemohou ho potrestat. Jak jsem si na internetu dohledal, onen státní zástupce je bývalý komunista, takže to je možná vysvětlení celé situace. Je to jak ze špatného filmu. Každopádně to nechci nechat jen tak. Aktuálně jsem ve fázi, kdy se na onoho státního zástupce snažím podat trestní oznámení. Okresní státní zastupitelství v Blansku si hraje na policii – a jen mi odepsali něco ve smyslu, že si nejsou vědomi toho, že mi hrozilo zalití hlavy krví a smrt, takže trestní oznámení nepřijímají. Ale já se nedám. Za pár dní si nechám napsat konkrétní zprávu přímo v nemocnici. Takhle to fungovat nemůže. Někomu jinému by se takové jednání mohlo stát osudným.

Nemůžu se nezeptat, setkal jste se nějakým způsobem s panem Benjamínem (viník nehody pozn. redakce)? Pokud ano, jak setkání proběhlo? Pokud ne, co k němu cítíte / co byste mu vzkázal?

Potkal jsem ho jen u soudu. Tvrdil nám, že si chtěl nechat vzít krev, ale policie ho pořád odmítala – prý je dlouho přemlouval. Ověřoval jsem si to u vyšetřující policistky. Mají ho natočeného, jak odběr odmítl. Vzkázal bych mu, že když se mě v nemocnici lidé ptali, jaký bych pro něj chtěl trest, odpovídal jsem jednoznačně: doživotí. Tak ať je rád za trapnou podmínku. V obžalobě bylo napsáno: „V rejstříku trestů má 2 záznamy z let 1994 a 1998, nyní se na něj hledí jako na netrestaného.“
V průběhu soudu jsem navíc zjistil, že podobnou nehodu už má za sebou cca o dva roky dřív – a taky nakonec odmítl potvrzující zkoušky z krve, takže už věděl, jak na to, aby nebyl zfetovaný.

Už víc než rok a půl jsem dobrovolníkem v DobroCentru u svaté Anny. Chci se odvděčit za to, že mi zachránili život.

Říká se, co tě nezabije, to tě posílí, platí to i ve Vašem případě? Jste v nějakém směru silnější než dříve?

Já doufám, že ano! Ještě vše není 100% – třeba se mi určitým směrem lehce dvojí pohled (hůř se hýbe levá zornička), piluju jízdu na kole a nemluvím jako dřív, tak stále odkládám svůj návrat do Radiožurnálu, kde jsem hlásil Zelenou vlnu, ale pořád se vše lepší. Je potřeba to nevzdávat a neustále trénovat. Vzpomínám si, že podle lékařů jsem byl zázrak. A i teď, když mě občas vidí, tak zírají, že se s nimi bavím a přišel jsem po vlastních nohou. Už víc než rok a půl jsem dobrovolníkem v DobroCentru u svaté Anny. Chci se odvděčit za to, že mi zachránili život. FN u Sv. Anny je prostě dokonalá!

Vypadá to, že po letech zase pojedete závod Prachem svatební cesty 2021, co to pro vás znamená?

Jsem hrozně rád a těším se! Z PSC jsem byl v roce 18 opravdu nadšený – a překvapivě to byl jeden z prvních závodů, na které jsem si v nemocnici vzpomněl. Mozek si sice začíná na věci vzpomínat postupně od nejstarších, ale nadšení se evidentně přenáší rychleji.

Cyklistům bych chtěl opravdu vážně vzkázat, aby nosili helmu. Všichni a všude.

Je něco, co byste chtěl vzkázat čtenářům – cyklistům/motoristům ?

Cyklistům bych chtěl opravdu vážně vzkázat, aby nosili helmu. Všichni, všude. Často se s někým bez helmy bavím na stezce. Říkají mi, že jezdí pomalu, takže se jim nemůže nic stát. Tak vysvětluju, že to ze své pozice nemůžou ovlivnit. Já jsem sice jel 40 km/h a auto proti mě 50 km/h, ale to samé by se stalo, kdybych jel ve stejnou chvíli krokem. Helma byla dost hnusně rozmlácená. Nikdo určitě nechce, aby se mu to stejné stalo přímo s hlavou.
Motoristům, aby při odbočování doleva tolik nespěchali a ještě jednou se podívali, než začnou zatáčet. Není to tak dlouho, co jsem četl, že takto někdo zabil cyklistu u Blanska.