Znáte ten pocit, kdy něco někomu důležitého říkáte a stejně máte pocit, že vás neposlouchá? Nebo něco pořád dokola opakujete a zůstává to nevyslyšeno? Já jo a ne, že by mě to nevadilo. Sama se snažím být aktivním posluchačem, tzn. nejen že při poslechu kývu v rytmu, ale snažím se i memorovat klíčové info a v rámci kontrolních otázek je pak aplikovat. Myslím, že mi to jde, ale možná nemám ten správný sebevhled. Podobný pocit mám ze psaní tohoto blogu, ačkoli má vysokou návštěvnost, nevím jestli tohle někdo čte.. možná by stačilo dát jen pár písmen do odstavce a nikdo by si toho ani nevšiml. Hartz he otrfak tsohol frk a trslutz zlosynek sto hon na stole kofr karf balba o sto zrc prc frc. Kolik lidí teď asi něco zpozorovalo..

Budete potřebovat:

• 125 g másla (když píšu máslo, myslím tím máslo)
• 55g cukru moučka
• 180g hladké mouky
• 5g sušené levandule (tu našu domácí můžete koupit tady)

Máslo nechte povolit a nakrájejte na plátky.

Zkuste se k tomu postavit jako správný dohazovač a vetřete máslu cukr do přízně.

Jakmile se vám podaří ty dva dát úplně dohromady (já na to šla vidličkou), přidejte jim tam třetího – mouku, ať se na sebe ti dva tak nelepjej. Ale pomalu, postupně, ať z toho nemají šok.

Pak jim tam nacpěte žoviální levanduli, ať nejsou lichý!

Rozválejte celkou skupinu na cca 0,5 cm plát a nakrájejte do tvaru shortbreads.

Položte na papír na pečení a nechte je po tom všem seznamování odpočinout v chladu.

Pečte asi 15 minut v předehřáté troubě (190°C).

Hotovo dvacet.