Tento článek navazuje na 1. část Toxický rodič, kdo to je a jak se pozná.

Toxičtí rodiče vám mohou znepříjemnit život. Můžou být manipulativní, ovládající a kritičtí. Ztěžují vám emocionální odloučení od nich, abyste se mohli sami rozhodovat, stanovit si vlastní cíle a žít život, který vás naplňuje. Místo toho se můžete přistihnout, že zpochybňujete svá rozhodnutí, nikdy se necítíte dost dobře a prošpikovaní pocitem viny, když jim řeknete ne.

Pokud není člověk opatrný, toxičtí rodiče mohou převzít váš život a způsobit značné psychické škody. Není neobvyklé, že se dospělé děti neschopných, alkoholických nebo jednoduše zlých rodičů cítí v pasti – neschopné postavit se za sebe.

Jednou z nejlepších věcí na tom, že jste dospělí, je, že se můžete rozhodnout, jaký vztah budete mít se svými rodiči.

Máte možnosti – pravděpodobně více možností, než si uvědomujete. Terapeuti, kteří pomáhají dospělým vyrovnat se se svými toxickými rodiči, vidí jednu z největších překážek v tom, že dospělé děti mají pocit, že se nemohou rozhodovat samy; myslí si, že musí dělat věci tak, jak je vždy dělali (tak, jak to jejich rodiče chtějí).

Váš vztah s rodiči nemusí být takový. A přestože nemůžete změnit své rodiče nebo magicky změnit svůj vztah, můžete začít narušovat nefunkční vzorce vaší rodiny. Musíte se rozhodnout, co je pro vás to pravé.

1) Přestaňte se jim snažit vyhovět.

Je normální chtít být za dobře s rodiči, toxickým rodičům je ale téměř nemožné vyhovět.

Pokud budete žít svůj život podle hodnot a cílů někoho jiného, ​​budete chronicky nešťastní a nenaplnění. A pokud žijete svůj život ve snaze potěšit své rodiče, budete jejich zajatci – navždy budete hledat přijetí a lásku u lidí, kteří vám to pravděpodobně nemohou dát.

2) Stanovte a prosazujte své hranice.

Hranice nám pomáhají stanovit jasná očekávání a limity, jak se k nám ostatní mohou chovat.

Hranice vytvářejí emocionální a fyzický prostor mezi vámi a vašimi rodiči. To je pravděpodobně něco, co jste jako dítě neměli, takže vám může připadat nepohodlné stanovit hranice a začít říkat rodičům, jak chcete, aby se s vámi zacházelo.

Toxičtí lidé odolávají hranicím; chtějí mít vše pod kontrolou. Stanovení hranic s toxickými lidmi je obtížné, protože nerespektují limity, ale nenechte se tím odradit. Hranice jsou nezbytné pro všechny zdravé vztahy.

Je v pořádku omezit kontakt s rodiči. Je dokonce v pořádku nemít kontakt s rodiči. Nic jim nedlužíte! Vztahy je třeba budovat na respektu a nemůžete si vážit lidí, kteří se k vám neustále špatně chovají.

3) Nepokoušejte se je změnit.

Pokoušet se změnit lidi, kteří se nechtějí změnit, je plýtvání energií. Místo toho se zaměřte na to, co můžete ovládat – jak sami reagujete na své rodiče, své volby a své chování. Každý můžeme změnit jen sebe.

4) Dávejte pozor na to, co s nimi sdílíte.

Důvěra je důležitým prvkem zdravých vztahů a osobní věci bychom měli sdílet pouze s těmi, kteří se osvědčili jako důvěryhodní. Vaši rodiče bohužel nemohou spadat do této kategorie, pokud vás pomlouvají, kritizují, sdílejí o vás věci bez vašeho svolení nebo použijí proti vám to, co jim řeknete.

Jako dospělí nejste povinni jim říkat vše (nebo cokoli), co se ve vašem životě děje, ani odpovídat na jejich otázky. Sdílejte pouze to, co se cítíte pohodlně a bezpečně.

5) Znáte omezení svých rodičů a pracujte s nimi – ale pouze pokud chcete.

Znám mnoho dospělých dětí alkoholiků, kteří vědí, že nemohou změnit pití svých rodičů, a uznávají, že jejich rodiče po určité denní době (když jsou pod vlivem alkoholu) začnou být zapomnětliví, agresivní nebo jinak nároční. Naplánují si tedy telefonáty, návštěvy a rodinné schůzky na dřívější dobu, aby se vyhnuli tomu nejhoršímu z chování svých rodičů.

6) Vždy mějte výstupní strategii.

Když se věci začnou zhoršovat, vezměte to jako znamení k odchodu (nebo požádejte rodiče, aby odešli). Je pravděpodobné, že se věci budou jen stupňovat (budou více pít, budou naštvanější a tvrdohlavější). Je tedy bezpečnější ukončit společný čas při prvních známkách potíží. Nejste povinni se držet jen proto, abyste byli zdvořilí nebo udělali svým rodičům radost.

7) Nesnažte se s nimi hádat.

Neexistuje žádný způsob, jak se domlouvat s někým, kdo je iracionální, emocionálně nezralý nebo opilý. Nevynakládejte proto mnoho energie na to, abyste přiměli rodiče, aby viděli váš úhel pohledu.

Může být smutné a frustrující připustit, že s nimi nemůžete mít zdravý a zralý vztah, protože mají uzavřenou mysl nebo empatii. Buďte asertivní v otázkách, které vás zajímají, ale zároveň neočekávejte, že se vaši rodiče budou zajímat o váš úhel pohledu nebo jej pochopí.

Snažte se nenechat zatáhnout do hádek nebo bojů o moc, které se ponoří do ošklivých chvil osočování a jiného bolestného chování.

8) Nemusíš být u rodičů a volat.

Můžete jim pomoci, pokud je to proveditelné a pokud je to oceněno, ale nejste povinni být jejich šoférem, služkou, zahradníkem nebo terapeutem – zvláště pokud se k vám po celou dobu chovají jako ke špíně. Nemusíte být ani jejich pochůzkář, být v pohotovosti 24 hodin 7 dní v týdnu, nebo přijímat jejich telefonní hovory a okamžitě odpovídat na jejich zprávy.

9) Nemusíte trávit svátky se svými rodiči.

Zasloužíte si užít si Vánoce nebo jiné důležité chvíle a to může znamenat, že je strávíte daleko od svých rodičů.

V některých rodinách existuje velký tlak na zachování rodinných tradic, ale často to jde na úkor vašeho vlastního štěstí a klidu. Nyní může být vhodná doba k zahájení vlastních rodinných tradic.

10) Dávejte na sebe pozor. Zasloužíte se chovat k sobě hezky.

Jednání s toxickými rodiči je stresující a stres si vybírá daň na vašem emocionálním a fyzickém zdraví. Je důležité, abyste se o sebe obzvlášť dobře starali.

Začněte se základy, jako je zdravé stravování, dostatek odpočinku a spánku, cvičení, spojení s pozitivními lidmi, uznání svých pocitů a poskytnutí zdravého výstupu, získání podpory a zábavy. Bude snazší stanovit hranice, rozhodnout se reagovat jinak nebo se odpoutat, když na tom budete fyzicky i emocionálně nejlépe.

Máte zkušenost s toxickým rodičem? Napište nám.

Dnešní téma se opět nebude číst lehce. Incest, sexuální zneužívání v rodině, je něco, o čem se jen tak u kafíčka neklábosí. Přitom výzkumy ukazují , že každý čtvrtý z nás má osobní zkušenost s nějakou z forem incestu. Incest si nevybírá. Jde napříč vrstvami společnosti od chudých po bohaté, od vzdělaných k nevzdělaným. Tiše se předává z generace na generaci jako tiché tajemství, které ničí duše dalších nevinných dětí.

Co je emoční incest ?

Skryté sexuální zneužívání je jemnější, než to fyzické. Skrytým sexuálním zneužíváním je tajné, nepřímé, sexualizované používání nebo zneužívání dítěte rodičem, nevlastním rodičem nebo jinou důvěrnou osobou. Běžně se tomu říká emocionální incest nebo incest incestu, protože zahrnuje nepřímou (nikoli praktickou) sexualitu -sexualitu, která je implikována nebo naznačována, a nikoli fyzicky provedena.

Při emocionálním incestu je dítě používáno dospělým k emočnímu naplnění. Jinými slovy, dítě je nuceno podporovat zneužívajícího dospělého tím, že slouží jako důvěrný kamarád nebo „emocionální manžel“. Ačkoli neexistuje žádný přímý sexuální dotyk, tyto emoční vztahy mají sexuální podtón.

Známky skrytého nebo emocionálního incestu.

Oběti skrytého incestu se někdy cítí speciální a privilegované, ale také vystrašené pozorností, která je jim věnována.

Jako dospělí, můžou vzpomínat na své dětství nějak takhle:

• Moje máma mě s sebou hodně brala do kina na filmy, které nebyly úplně pro děti. Vždycky mi říkávala, že je to jako rande, a chtěla, abych ji během filmu držel za ruku.
• Můj táta mi neustále říkal, jak jsem hezčí než moje ségra nebo moje kamošky. Mluvil o tom, jak hezká mám prsa
• Moje máma vždy seděla příliš blízko mě a hodně mluvila o mém těle.
• Táta říkával o mámě, že je studená. Řekl by mi, že chce jen trochu fyzické náklonnosti, ale ona mu to nedala. Hodně mluvil o svých „potřebách“.
• Neměl jsem žádné soukromí. Když jsem byl ve svém pokoji nebo v koupelně, moje mamka byla hned za dveřmi, poslouchala, co dělám, mluvila se mnou a ptala se, jestli jsem v pořádku nebo něco nepotřebuji.

U skrytého incestu, i když neexistuje žádný zjevný sexuální dotek, platí ale úplně stejný pravidla poškození dětské duše. Nedostatek hranic vytváří incestní pocit a dítě se cítí být používáno a lapeno, přesně tak, jak by se cítilo v případě zjevného incestu.

Ke skrytému incestu obvykle dochází, když se rodiče mezi sebou vztahové problémy. Toto odloučení způsobí, že se jeden z rodičů soustředí na dítě, hledá útěchu a emocionální naplnění tím, že z dítěte udělá náhradního manžela/manželku. Mezitím jsou vývojové potřeby dítěte ignorovány a v důsledku toho je emoční růst, zejména v oblasti zdravé sexuální a romantické vazby, zastaven.

Důsledky skrytého incestu

Je typické, že většina lidí, kteří zažili skrytý incest, se brání myšlence, že byli sexuálně zneužíváni, bez ohledu na to, jak nepříjemný byl jejich vztah s takovým rodičem. Většinou je to proto, že se jich pachatel ve skutečnosti nedotkl jasným sexuálním způsobem. Přesto jsou tyto vztahy bezpochyby sexualizované a oběti se postupem času dozvědí, že jejich hodnota není založena na tom, kým jsou, ale na tom, zda mohou rodiče úspěšně potěšit/pobavit/uklidnit.

A ano, toto je přesně stejná životní lekce, kterou se oběti zjevného incestu učí – na mých potřebách nezáleží; záleží na tom, co chce máma /táta. Nejsem nic jiného než emocionální/sexuální objekt, který mohou ostatní lidé používat jakýmkoli způsobem. Není překvapením, že lidé, kteří zažili skrytý incest, obvykle vykazují stejné příznaky jako oběti zjevného sexuálního zneužívání:

• Obtížné udržování zdravé dlouhodobé intimity
• Hluboký stud a všudypřítomné pocity nedostatečnosti
• Spoluzávislost na rodičích, partnerovi
• Nízké sebevědomí
• Vztahy lásky/nenávisti, zejména s rodičem, který se provinil, ale také s ostatními
• Nevhodné pouto s vlastním dítětem (mezigenerační zneužívání)
• Závislosti

Bohužel, jakkoli je emoční incest všudypřítomný a škodlivý, často se v léčebném prostředí neuznává, a to především proto, že lidé nechápou, co to je nebo jak to může být škodlivé. Tento nedostatek porozumění se objevuje nejen u obětí, ale i u terapeutů, kteří si někdy myslí, že pokud nedojde k fyzickému sexuálnímu kontaktu, nedošlo k žádné újmě.

Spojení mezi skrytě incestním chováním a problémy pozdějšího života vidíme pouze tehdy, když se prokopeme pod povrch. K tomu je ale třeba pořádná dávka odvahy.

Zažili jste něco podobného? Napište nám.

Tenhle příspěvek bude nepříjemný a vážný, ale velmi potřebný. Pro děti, rodiče i jejich okolí.

Je to něco, o čem se normálně nebavíme, protože je přece nesprávné mluvit špatně o vlastních rodičích. V některých ohledech jsou rodiče uctíváni jako bozi, chyby dělá každý a „všichni rodiče chtějí pro své děti to nejlepší“ nebo „udělali to nejlepší, co mohli“.

Někdy je pravda, že se dotyční rodiče opravdu snažili ze všech sil nebo chtěli pro své děti to nejlepší. Bohužel mnoho rodičů může se svými dětmi propadnout toxickým návykům, aniž by si někdy uvědomili, že budují problém jak pro ně, tak pro jejich budoucí partnery.

Jako u každého jiného seznamu toxických vlastností, ani tento neplatí univerzálně. A jen málo lidí bude vykazovat všechny tyto vlastnosti. Stále stojí za to si je přečíst a popřemýšlet ať už o sobě, svých dětech, nebo svém okolí.

Děti toxických rodičů trpí – často i jako dospělí. Mohou vyrůst a vybrat si podobně toxické partnery nebo se sami stanou toxickými (partnery nebo rodiči). Budou bojovat s pokrouceným pocitem vlastní hodnoty a duševního zdraví. Člověk se může dostat, více či méně složitě, z moci toxického přítele, partnera nebo šéfa, ale je o dost těžší uniknout ze spárů toxického rodiče.

Jak se poznají?

1. Očekávají, že s nimi jejich děti budou souhlasit (prakticky) ve všem.

Některé děti vyrůstají s rodiči, kteří jim nedovolí vyjadřovat různé myšlenky nebo názory. Pokud s takovým rodičem nesouhlasíte, mohou vás obvinit z toho, že jste svéhlavý, rebelský, hloupý nebo špatný. Od takových dětí se obvykle očekává, že přijmou slova svých rodičů jako fakt a budou se chovat více jako voják nebo robot, než jako lidská bytost.

2. Nevidí své děti jako samostatné jednotlivce.

Pro toxické rodiče je jejich dítě pouhým rozšířením sebe sama. Mohli by se dokonce bát toho dne, kdy se jejich dítě pokusí být více samostatné, a budou se snažit zabránit jim být sami sebou. Dětské projevy, jako jsou záchvaty vzteku, špatná nálada, kňučení a pláč, není řešeno s láskou a porozuměním, protože těmto rodičům je jedno, proč jejich dítě vyvádí. Jde jim jen o to, aby se nežádoucí chování zastavilo. Nejtěžší zkouškou je období puberty tohoto dítěte, kdy je označeno za potížistu, nebo blázna.

Ironií takových rodičů je, že často podléhají svým vlastním intenzivním emocím. Pokud se cítí naštvaní nebo rozzlobení, dají to jasně najevo.

3. Nevěří v soukromí dítěte.

Mohou si přečíst deníky svých dětí nebo se hrabat v batohu, anebo sledují do minuty jejich volný čas. Vchází jim do pokoje bez zaklepání, nepouští je ven, nebo lustrují kamarády. Na děti, které si chtějí zamknout dveře, nebo prostě být samy, pohlížejí s podezřením. Zamítnutí požadavků svých dětí na soukromí vysvětlují tím, že v jejich domě platí jejich pravidla. Často obtížně chápou emocionální potřeby svého dítěte. Očekávají to nejhorší a tím připravují nevědomky situace, kdy se to nejhorší musí stát.

4. Vychovávají ve vzteku nebo strachu.

Kdykoli rodič své dítě vychovává, očekává se, že to dělá z lásky. Celým účelem disciplíny v rodičovství je naučit vaše dítě, jak se chovat ve světě zodpovědným způsobem. Ale spousta toxických rodičů ztrácí ze zřetele celkový pohled. Místo toho nakonec své děti umravňují vlastními emocemi. Toxický rodič se cítí vzteklý, otrávený, zklamaný, v rozpacích nebo dokonce vyděšený, když se jeho dítě chová určitým způsobem. Mají pocit, že musí „vyřešit věci v zárodku“ místo toho, aby porozuměli celkovému obrazu a tomu, co se vlastně děje s jejich dětmi. Výprask, nadávky, zesměšňování, vyhledávání různých odborníků, hospitalizace na dětské psychiatrii – toxický rodič může takovou taktiku označit jako „disciplínu“. Jejich děti se jich mohou bát nebo se cítit naprosto bezcenné, ale to toxického rodiče vlastně nezajímá nebo problém opravdu nevidí.

5. Porovnávají své dítě s ostatními.

Někteří z vás vyrůstali s rodiči, kteří se občas ptali, proč nemůžete být víc jako sousedovic Honzík, nebo Helenka. Možná se zdálo, že mají o každém z vašich spolužáků lepší mínění, než o vás. Anebo uznávali oproti vám jen vašeho sourozence. Někteří rodiče mají nevědomou potřebu zničit to, co vytvořili. Stejně jako mnoho dalších toxických rodičů možná ani nevědí, proč to dělají a je ještě pravděpodobnější, že si neuvědomují, že to dělají.

Koneckonců, toxičtí rodiče nevládnou sebeuvědoměním nebo hledáním svých chyb. Obvykle jsou příliš zaneprázdněni obviňováním jiných lidí, včetně svých vlastních dětí.

6. Je jim nepříjemné, když je jejich dítě šťastné.

Jakkoli lidé rádi říkají, že všichni rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, mnozí z nás vědí, že to prostě není pravda. Někteří toxičtí rodiče nejsou šťastní, když jsou jejich děti šťastné – mohou na své vlastní děti žárlit nebo být naštvaní. Někteří by si mohli přát, aby nikdy neměli děti, a jednoduše se nedokáží dostat přes své vlastní pocity, aby dali svým potomkům to, co potřebují. Takoví rodiče často sabotují vlastní děti. Mohou být docela krutí s cílem zbavit se pocitu jakékoli hodnoty svého dítěte.

Tento typ toxického rodiče nedokáže být hrdý na své dítě. Cítí, že musí najít způsob, jak je zpochybnit.

7. Všechno je o nich a jejich pocitech.

Pokud existuje jeden rys, který většina toxických rodičů sdílí, je to tento. Toxičtí rodiče se snaží oddělit od rodičovství sebe a své pocity. Nemohou pochopit, že role rodiče je jednou ze služeb – vaším úkolem je dát vašemu dítěti (dětem) nejlepší možnou šanci růst a vyvíjet se do zdravé lidské bytosti. Často jsou toxickým typem rodičů, kteří si neuvědomují, že rodičovství vyžaduje práci a sebezapření.

Tihle rodiče, často ani neví, jaké jejich dítě doopravdy je. Nezajímá je to.

8. Mají na vás ‚složku‘.

Někteří rodiče si pamatují každou malou věc, kterou jejich dítě udělalo. Pokud se jejich dítě dostane do jakéhokoli problému, jeho rodič ho nikdy nenechá vyjít v klidu. A pokud by jejich dítě potřebovalo jakoukoli pomoc, je to tento typ rodičů, který si to pravděpodobně zapíše a vytáhne někdy budoucnosti. Často své dítě označují za chybu nebo s ním zacházejí jako s břemenem.

Místo toho, aby své děti učily, že rodina znamená být tady jeden pro druhého, dávají svým dětem pocit, že jejich láska má hranice a že jim dochází dobrá vůle.

9. Odmítají ukázat lásku a náklonnost

Mnoho rodičů je zmateno nebo se obává toho, co by mohlo být považováno za „příliš shovívavého“ rodiče. Mají problém obejmout nebo uklidnit dítě, které se předvádí. Toxický rodič však často neumí uklidnit své „špatně se chovající“ dítě. Místo toho se často uchylují k tomu, že svou lásku odmítnou jako prostředek „kázně“. Rodiče, kteří své děti odmítají milovat nebo trestají tím, že je ignorují, odmítají je objímat, nebo dávají svým dětem najevo, že je nemají rádi, jsou toxičtí.

Tahle taktika, ale jen podněcuje horší chování, nebo se děti učí skrývat pravdu. Děti takových rodičů se mohou ocitnout závislé na krutých romantických partnerech, kteří je podobně opouští a stahují zpět. Rodiče, kteří to dělají, budou obvykle mít spoustu dalších toxických vlastností, jako je pocit, že rodičovství je o nich a jejich pocitech.

10. Dělají z komára velblouda

Někteří toxičtí rodiče nedokáží rozeznat velký problém od malého. V jejich očích je každý malý čin neposlušností, každá špatná známka a každá špinavá ponožka na podlaze konec světa. Takoví toxičtí rodiče obvykle nevědí, jak vybírat své bitvy, a tak se jen vrhnou na každou maličkost – často vychovávají úzkostlivé děti, které jsou zkamenělé strachem, že neuspějí. Jedná se často o stejné rodiče, kteří se vším, co se pokazí, zacházejí jako se životem nebo smrtí. Jejich děti často vyrůstají s blížícím se pocitem zkázy.

11. Nepřijmou vinu a neomlouvají se.

Někteří rodiče se svým dětem nikdy neomluvili za to, že se spletli, a odmítají uvěřit, že by si děti někdy zasloužily omluvu. Rodiče věří, že mají vždy pravdu. A přesto, když se něco pokazí, jsou tito rodiče první, kdo viní okolí. Pokud jejich děti navštěvují terapii, berou to jako spiknutí. Často se vidí jako mučedníci.

„Toxickým“ se může stát kdokoli, kdo ztratí ze zřetele celkový obraz, který naše děti potřebují, abychom přemýšleli o tom, jak je naše interakce formují po zbytek jejich života. A mnozí z nás bohužel vyrostli s toxickými rodiči sami, což znamená, že jsme si alespoň nějakým způsobem zvykli vnímat některé toxické rysy jako „normální“ nebo dokonce „zdravé“.

Dobrou zprávou je, že ať už se staneme rodiči nebo ne, nemusíme se zasekávat při opakování toxických cyklů se svými blízkými. Můžeme rozpoznat toxické vlastnosti předávané v našich rodinách a zastavit je v sobě. Chce to práci, ale je to dobrá práce. Je to ten druh práce, díky kterému dojdete do bodu, kdy možná celý svět není tak špatný, jak jsme kdysi věřili.