Stát se milionářem zní docela dobře. Pro mnoho z nás je to ale vzdálený a nedosažitelný sen.
„Pokud se narodíš chudý, není to tvá chyba, ale pokud zemřeš chudý, to už tvá chyba je.“ — Bill Gates
V dnešní době nemusí být milionář nutně o soukromých letadlech a luxusu. Ve své podstatě, být milionářem může znamenat i pohodlný (nebo předčasný) důchod, svobodu v kariéře, věnování se koníčkům místo toho, abyste byli vázáni výplatou. To už zní lépe, ne?
Pojďme se podívat na to, jak se jednoduchým způsobem stát milionářem.
Myslete jako milionář
A jak vlastně takový milionář myslí? Tady jsou nějaké příklady:
Plánuje dopředu – má svůj krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý finanční plán a myslí na to, co bude dělat v případě nouze.
Nevzdává se – s vědomím, že bude čelit výzvám, ale bude připraven je překonat.
Je trpělivý – je schopný se vzdát pohodlí pro naplnění svého cíle.
Věří si – věří v sebe, že můžete splatit dluh, který se zdá být nepřekonatelný, dosáhnout dalšího čísla na spořicím účtu nebo zahájit podnikání, o kterém sní. Pokud začnete s myšlenkou, že nemůžete, pravděpodobně nebudete moct.
Učí se (pořád) – Ochota učit se, dělat chyby nebo dokonce někdy selhat, a pak se učit ještě více. Doplňujte si znalosti, které vám chybí) a obklopte se pozitivními vlivy.
Samozřejmě, že ne všichni milionáři sdílejí tyto vlastnosti, ale nemluvím o vítězích loterií, celebritách nebo dědicích. Mluvím o obyčejných lidech, kteří se rozhodli, že budou budovat bohatství, a šli do toho a dokázali to. Nejsou nijak odlišní od normálních lidí!
Pečlivě sledujte své výdaje
Jedním z nejrychlejších způsobů, jak přijít o finance, je koupit příliš drahý byt nebo auto. Bohužel dost lidí se chytí do pasti drahých hypoték a půjček na auta, které požírají většinu jejich příjmů, a ponechávají jim tak málo nebo vůbec nic, co by mohli věnovat svým úsporám.
Přestože se velká nákupní rozhodnutí objevují jen jednou za čas, váš finanční plán by měl počítat i s malými výdaji. Hledejte příležitosti ke snížení nákladů, jako jsou účty za mobilní telefon, kabelové nebo předplacené služby, jídlo, nakupování nepotřebných věcí atd.
Skvělým cílem je zjistit, zda můžete žít jen z poloviny svého příjmu a druhou polovinu ušetřit. Zkuste to jako experiment na rok a pokračujte, pokud můžete! Tím se dostanete ke svému milionu o dost dříve.
Využijte každou příležitost ke zvýšení příjmu
Vyhodnoťte své dovednosti, zájmy a přednosti a přemýšlejte, jak je zpeněžit. Čím více vyděláte, tím více budete moci ušetřit a investovat.
Použijte své peníze k vydělávání peněz
Většina bohatých lidí nesedí jen na hromádce zlata – investují své peníze, aby pro ně pracovali. Používání peněz k vydělávání peněz s malým aktivním úsilím se nazývá „pasivní příjem“.
Nejjednodušší způsob, jak generovat pasivní příjem, je investovat do akcií nebo ukládat své úspory na bankovních účtech s vysokým úrokem.
Vyhněte se nesmyslenému utrácení
Jak rozšiřujete svůj příjem, začíná být lákavé rozšiřovat i svůj životní styl. K dotvarování životního stylu dochází, když položky, které jste kdysi považovali za luxus, jsou nyní součástí vašeho nového normálu.
Další běžnou pastí, do které se lidé dostávají, je, že se snaží držet krok se společností. Pokud si vaši sousedé, přátelé a rodinní příslušníci kupují pěkná auta, modernizují své domy, je normální, že se do nich vkrádá trochu žárlivosti.
Může to znít trochu divně, ale abyste se stali milionářem, žijte, jako byste jím nebyli.
Znáte ten pocit, kdy něco někomu důležitého říkáte a stejně máte pocit, že vás neposlouchá? Nebo něco pořád dokola opakujete a zůstává to nevyslyšeno? Já jo a ne, že by mě to nevadilo. Sama se snažím být aktivním posluchačem, tzn. nejen že při poslechu kývu v rytmu, ale snažím se i memorovat klíčové info a v rámci kontrolních otázek je pak aplikovat. Myslím, že mi to jde, ale možná nemám ten správný sebevhled. Podobný pocit mám ze psaní tohoto blogu, ačkoli má vysokou návštěvnost, nevím jestli tohle někdo čte.. možná by stačilo dát jen pár písmen do odstavce a nikdo by si toho ani nevšiml. Hartz he otrfak tsohol frk a trslutz zlosynek sto hon na stole kofr karf balba o sto zrc prc frc. Kolik lidí teď asi něco zpozorovalo..
Budete potřebovat:
125 g másla (když píšu máslo, myslím tím máslo)
55g cukru moučka
180g hladké mouky
5g sušené levandule (tu našu domácí můžete koupit tady)
Máslo nechte povolit a nakrájejte na plátky.
Zkuste se k tomu postavit jako správný dohazovač a vetřete máslu cukr do přízně.
Jakmile se vám podaří ty dva dát úplně dohromady (já na to šla vidličkou), přidejte jim tam třetího – mouku, ať se na sebe ti dva tak nelepjej. Ale pomalu, postupně, ať z toho nemají šok.
Pak jim tam nacpěte žoviální levanduli, ať nejsou lichý!
Rozválejte celkou skupinu na cca 0,5 cm plát a nakrájejte do tvaru shortbreads.
Položte na papír na pečení a nechte je po tom všem seznamování odpočinout v chladu.
Někdo cvičí, jen co se narodil, někdo začne později, vydrží u toho a někdo pořád začíná, nevydrží a pak se tím užírá. Každopádně začít se zlepšováním architektury svého tělesného chrámu je o dost lehčí, než s tím nepřestat.
Tady jsou osvědčené tipy těch, kdo vydrželi, nepřestali a teď jsou nechutně krásní.
Začnete zlehoučka, skončíte desetibojem!
Cíl cvičit 30 minut denně, 5krát týdně, zní fakt skvěle, zvlášť když u toho člověk sedí na gauči a chroupe čipsy. Ruku na srdce, je pravděpodobné, že to dáte? Čím ambicióznější bude váš cíl, tím je pravděpodobnější, že selžete, budete se cítit špatně (bolí to, nejde to..) a vzdáte se. Je lepší začít s lehkým cvičením, o kterém víte, že ho dáte. Když vytrváte v pidi cvičení na úvod, získáte sebevědomí a hybnost. Pak můžete postupně přecházet k náročnějším cílům.
Cvičte dle I.P.Pavlova!
Pejsci slintali, vy budete cvičit. Spouštěče, tedy impulsy, které spojíte se začátkem cvičení, jsou jedním z tajemství úspěchu, pokud jde o formování cvičebního návyku. Výzkum ve skutečnosti ukazuje, že se na ně spoléhají nejzdatnější cvičenci. Spouštěče jsou jednoduchá připomenutí – denní doba, místo nebo narážka (heslo, věta, píseň), které nastartují automatickou reakci. Nahoďte své cvičení na autopilota, pak není o čem přemýšlet nebo o čem se rozhodovat. Postavte tenisky přímo k posteli ať jste v provozu. Najděte způsoby, jak učení I.P.Pavlova začlenit do svého dne, aby se cvičení stalo samozřejmostí.
Dávejte si dary!
Lidé, kteří pravidelně cvičí to dělají kvůli dárkům, které jim přináší cvičení do života, jako je více energie, lepší spánek a větší pocit pohody. Jedná se však o dlouhodobé odměny. Když zahajujete cvičební program, je důležité dát si okamžité odměny, když úspěšně dokončíte trénink nebo dosáhnete nového fitness cíle. Vyberte si něco, na co se těšíte, ale nedovolte si to až po cvičení. Může to být něco tak jednoduchého, jako mít horkou koupel nebo oblíbený šálek kávy, nebo malá objednávka v oblíbeném eshopu.
Vyberte si cvičení, při kterém se necítíte blbě!
Když běžíte parkem, cítíte se jako blbec? Nesluší vám cyklistické oblečení, nebo se vám při jízdě na koni dělá zle? Vyberte si jiný sport! Pokud je váš trénink nepříjemný nebo se cítíte neohrabaní nebo nešikovní, je nepravděpodobné, že se ho budete držet. Nevybírejte aktivity, jako je běh nebo zvedání závaží v tělocvičně, jen proto, že si myslíte, že to je to, co byste měli dělat. Místo toho si vyberte aktivity, které odpovídají vašemu životnímu stylu, schopnostem a vkusu.
Začněte dnes! Já osobně to mám v plánu. Schválně, kdo vydrží déle.
Za všechno se platí .. napadlo mě vždy na výjezdu z Brna, na vysokém věžáku se tam tyčily na billbordu 2 plné čtyřky v puntikaté podprsence. Velký nápis odkazoval na ‚čas zvednout si sebevědomí‘ s adresou kliniky plastické chirurgie.
S určitou nadsázkou, je to i docela vtipná reklama. Reklama je ale reklama. Návod na život na billbordu nenajdeš Zvednout si sebevědomí, ale může stát 00,- nic. Stačí začít ve vlastní hlavě.
Pozor ale na záměnu zdravého sebevědomí a arogance. Zdravě sebevědomý člověk není zlý ke svému okolí, právě naopak, jeho dobře zakořeněné uvědomění si vlastní hodnoty, mu umožňuje přijímat okolí, takové jaké je.
Ne každý vyroste s dobrým pocitem sebevědomí. Někdy může být obtížné získat sebevědomí, buď proto, že osobní zkušenosti způsobily ztrátu důvěry, nebo proto, že trpí nízkou sebeúctou.
Sebevědomý člověk:
dělá to, co považuje za správné, i když je to nepopulární,
je ochotný riskovat,
přizná své chyby a učí se z nich,
je schopen přijmout i věnovat kompliment,
je optimistický.
S takovým člověkem je radost sdílet životní prostor. Jak se jím stát? Zkuste tyto jednoduché kroky, které fungují:
Pište si seznam, čeho jste již dosáhli
Je snadné ztratit důvěru, pokud si myslíte, že jste ničeho nedosáhli. Udělejte si seznam všech věcí, na které jste ve svém životě hrdí, ať už jde o dobrou známku za zkoušku nebo o zvládnutí běžek, bruslí nebo kraulu. Seznam mějte vždy po ruce a přidávejte do něj, kdykoli uděláte něco, na co jste hrdí. Pokud si nejste v kritickou chvíli jisti sami sebou, vytáhněte ten seznam a připomeňte si všechny ty úžasné věci, které jste udělali.
Myslete na věci, ve kterých jste dobří
Každý má silné stránky a talent. Jaké jsou tvoje? Když si uvědomíte, v čem jste dobří, a pokusíte se na těchto věcech stavět, pomůže vám to budovat důvěru ve vlastní schopnosti.
Buďte k sobě milí
Lidé, kteří si nevěří, dokážou k sobě být neskutečně krutí. Jako by nízké sebevědomí nebylo dost těžké, sráží se dál, za každou malou chybu. Chovejte se k sobě, jako byste byli svým nejlepším přítelem, a povzbuzujte se, pochvalte se, buďte k sobě milí.
Rozvíjete své hobby
Pokuste se najít něco, pro co jste opravdu vášniví. Může to být fotografie, sport, pletení nebo cokoli jiného! Pokud vás nebaví nic, hledejte, dokud na něco nenarazíte. Prázdnotu může vyplnit jen nový impuls. Nevzdávejte to!
Pokud se necítíte lépe
Někdy rychlá řešení z dlouhodobého hlediska nepomohou. Pokud se cítíte špatně a zdá se, že se věci nezlepšují, stojí za to promluvit si s někým, kdo ví, jak pomoci. Profesionálové, jako jsou terapeuti a psychologové, vám mohou pomoci vyvinout strategie, které vám pomohou vybudovat si důvěru v sebe. Mohou vám také pomoci porozumět základním problémům, které mohly způsobit, že se budete cítit špatně.
Nikdy není pozdě, zlepšit svůj život a netrápit se minulostí. Cesta ke štěstí možná začíná o pár kroků dál.
Léto, tábory, polívka z kopřiv, buřty, pečené brambory a jako zákusek trdelník.
Na trdelníky pro celou partu budete potřebovat: 500g polohrubé mouky 50g másla 1 lžičku cukru 250 ml mléka 42g droždí 2 vajíčka cukr se skořicí nebo oříšky na finální obalení
Droždí promíchejte s vlažným mlékem a špetkou cukru a nechte vzejít kvásek.
Dokonale vypracované těsto nechte na teplém místě kynout 30 min. Pak se přesuňte k ohni. Z těsta udělejte malé proužky a obtočte kolem klacku na opékání. Po opečení vyválejte ve skořici nebo oříšcích s cukrem. Dobrou chuť!
Kdo by si nepřál mít doma čas od času pořádnou Itálii? Nikomu neublíží občas vypustit páru z Bialetty Moka, vytáhnout na sebe starý dobrý pomodori z konzervy, o kterých se už tak dlouho nemluvilo, od plic si říct zač je tomu penne a ukázat jeden druhýmu svoje prosciutto crudo. Pročistí to vzduch, je to zdravý a hlavně dobrý na trávení. Poslední chod může být pak panna cotta s červenou omáčkou, symbolicky samozřejmě.
Budete potřebovat: 400ml smetany na šlehání 100ml vody 3 lžíce moučkového cukru 2 lžičky želatiny v prášku 1 lusk vanilky lžíce oleje
Na omáčku: maliny moučkový cukr
Želatinu rozpusťte v malém množství vody.
Nechte stát.
Podélně rozřízněte vanilku a ostrým nožem vyberte semínka.
Do hrnce nalijte smetanu, vodu. Přidejte vanilku a prosátý cukr.
Zamíchejte a nechte přivést k varu. Pak přidejte želatinu a ještě pár minut míchejte a vařte.
Formičky vymázněte olejem a naplňte směsí.
Nechte v lednici minimálně 5 hodin, nejlépe ale přes noc.
Rozmačkejte maliny, přidejte cukr a ohřejte.
Jemná a studená panna cotta a horké voňavé maliny, ta pravá tečka pěkného italského večera.
Pravda je, že volno potřebujeme vlastně skoro pořád. Ale jsou chvíle, kdy je to horší než obvykle a je třeba jednat dřív, než se naše fyzická a psychická schránka sjednotí v jednu velkou hromádku neštěstí. Pročtěte si následující body a jednejte.
Jste víc negativní než obvykle
Jasně, část našeho nitra je vždy negativní a je to v pořádku. Dáváme tím najevo svému okolí, že se sebou nenecháme zametat. Je zcela normální, když vás vytáčí vytočené ruličky toaleťáku, krabice džusu v lednici s přesně 20ml na dně, nebo stopy másla ve sklenici medu. Před-dovolenová negativita je negativita úplně po všech stránkách. Mísí se s pocitem nudy a potíží nasbírat dostatek motivace k dokončení práce. Všichni a všechno, co se týká vašeho okolí, vás otravuje a vy se necítíte spokojeni ani naplněni. Pokud tyto negativní myšlenky proniknou do vašeho osobního života, je čas na přestávku.
Bolí Vás část nebo celé tělo
Při stresu doma i v práci, uvolňuje náš mozek stresové hormony typu„bojuj nebo uteč“. Bojovat nebo utéct před pokaženou kopírkou, od voskovek počmáranou zdí, nebo od teplou večeři vyžadujícího osazenstva rodiny prostě nejde. Chemická reakce v těle na sebe nedá dlouho čekat – zvýšený puls, krevní tlak, pocení – mohou projevit závažnějšími příznaky, jako jsou bolest na hrudi, bolesti zad, bolest očí, bolesti hlavy, gastrointestinální potíže, závratě a mdloby. Do toho všeho musíte vyřešit ono kopírování, vyčistit zeď a ještě všem navařit. To je na jednoho moc a bolest se tiše šíří dál. Stejně tak může bolet duše a to už je poslední zastávka před konečnou. Zastavit, vystoupit, nabalit batoh a jet čistit hlavu.
Nezaberete, anebo se budíte nad ránem
Stejné stresové hormony mohou také ztěžovat odpočinek před spaním, usínání a kvalitu spánku. Psychologové uvádí, že dvě třetiny z nás ani zdaleka nedosáhnou doporučených osm hodin spánku každou noc.
Děláte chyby v práci
Váš výkon v práci může začít sklouzávat, protože toto zúžené zaměření zhoršuje paměť i dovednosti v oblasti řešení problémů a rozhodování.
Popíjíte a cpete se brambůrkama víc než obvykle
Pokud zjistíte, že pravidelně sáhnete po sklenici vína, abyste si odpočinuli, nebo hledáte útěchu v nezdravých jídlech a sladkostech, možná trpíte syndromem vyhoření. Na konci dlouhého dne můžete být také příliš unavení cvičit a skončite den jen sledováním televize.
Jste kontraproduktivní
Možná se aktivně nepokoušíte vynést svou firmu do TOP10, ale pokud máte pocit stresu, můžete se podvědomě chovat tak, aby negativně ovlivnila vaši produktivitu nebo pracovní výkon. Ať už máte potíže ráno vylézt z postele a dostat se včas do rachoty, nebo se cítíte tak podrážděně, že se pohádáte se spolupracovníky, možná už nastal čas odjet k moři.
Rozhází Vás prkotina
Projekty, které se daly snadno řešit, se už nemusí zdát tak snadné a malé vtípky Vašich spolupracovníků se mohly proměnit ve velké mrzení.
Práce se stala Vaším životem
Pracujete celý den a pak jdete domů a ještě přemýšlíte o práci. Vzdali jste se svých oblíbených koníčků a aktivit, protože jste věnovali veškerý svůj čas práci a jste příliš vyčerpaní, abyste mohli dělat cokoli jiného. Z tohoto důvodu se konverzace s přáteli a rodinou obvykle točí kolem práce.
Máte vztahové problémy
Jste tak vystresovaní, že své frustrace, mrzení a stížnosti přenášíte na své přátele, rodinu a spolupracovníky. Pozlobit si okolí se ale obrátí proti vám, když čekáte pomoc a ona ne a ne přijít.
Začínáte se podobat své fotce v pasu
Je to extrém, ale stává se to. Tady končí legrace a začíná dovolená.
V létě roku 2018 sledovali mnozí z nás se zatajeným dechem dopravní nehodu na brněnském Cejlu. Mladého cyklistu tam srazil nepozorný řidič, který buď zapomněl na pravidlo přednosti v jízdě, anebo měl jiný, zásadnější problém. V každém případě v jedné sekundě Lukášovi obrátil svět vzhůru nohama.
Lukáš, mladý kluk, amatérský cyklista tělem i duší, tu svou tehdy málem vypustil. Pět týdnů strávil v komatu, po probuzení ho nečekala jen dlouhodobá rekonvalescence, ale bohužel i série dalších bolestných nárazů, tentokrát s realitou českého soudnictví, úřednickou apatií a nespravedlivostí.
I přesto, nebo možná právě proto, tři roky od události žije plněji než dřív, rehabilituje, zlepšuje se po všech stránkách, dobrovolničí v nemocnici, kde mu zachránili život, a je dokonce připraven si za pár týdnů stoupnout na startovní čáru cyklomaratonu Prachem svatební cesty.
Jaké to je, probudit se po dlouhých týdnech a začít skládat svůj život po kouscích zpět?
Nápis, že lidský život je víc než pizza, se mi líbil. Srazila mě totiž rozvážka pizzy.
Lukáši, mnoho z nás, se zatajeným dechem sledovalo videozáznam Vaší nehody. Zajímalo by mě, co Vás napadlo, když jste ho Vy viděl poprvé?
Nenapadlo mě asi nic. Policistka se několikrát ujišťovala, jestli opravdu chci video vidět. Prý by mi to mohlo celou situaci připomenout, což asi není úplně ideální. Ale to se nestalo. Mám opravdu jen mlhavé vzpomínky: vidím auto, tak si říkám, že když jede pořád proti mně, tak má problém. Jenže jede pořád dál a nebrzdí – problém mám tedy spíš já. Vzpomínám si, že jsem měl v hlavě přehršel sprostých slov a zároveň jsem doufal, že mi nezničí kolo, abych mohl jet odpoledne závod. Potom už mě jen napadne, že to snad někdo vidí a zavolá záchranku, pokud bude potřeba. To je vše. Za tyhle vzpomínky jsem rád. Postupně jsem zjistil, že na dané křižovatce byla pár dní po nehodě dokonce demonstrace. Nápis, že lidský život je víc než pizza, se mi líbil. Srazila mě totiž rozvážka pizzy. Od nich nepřišla omluva nikdy. Občas ta auta potkávám, když jedu po Brně na kole. No nemám z toho radost a nerozumím, proč si konkrétně u nich někdo ještě něco objednává.
Mnoho lidí věří, že v době, kdy se jim má stát zlomový okamžik v životě, ucítí podvědomé varování. Máte vzpomínky na ten den před nehodou? Jak jste ho prožíval?
Den před nehodou byl stejný jako jiné dny, takže žádné speciální vzpomínky nemám. Později jsem zjistil, že jsem o chvíli dřív v ten samý den byl na kole v jiné části Brna, kam jsem někomu něco vezl. To si nepamatuju vůbec. Žádné varování určitě nepřišlo, protože jsem jel do servisu, kde jsem byl už asi o dvě hodiny dřív s druhým svým kolem.
Rozumím tomu, že na nehodu a na období po ní si nepamatujete, jak zvládali celou situaci Vaši nejbližší?
No moc dobře ne. Nevědělo se, jestli přežiju. A pokud ano, nebylo jisté, jestli ještě budu schopen nějak vnímat. Mamka prý dlouho brečela.
Nejednoho cyklistu určitě napadne, co se stane v případě podobné nehody s jeho kolem? Víme, že ke srážce došlo v Brně v místech, kde není dobré nechávat věci dlouho bez dozoru…
Kolo policie nějak sesbírala a kamarád ho potom měl v práci (jinak bylo kompletně na vyhození). Na zemi prý zůstal ležet bidon, který ten stejný kamarád odpoledne našel, takže i ten mám.
Je to jak ze špatného filmu.
Bohužel Váš příběh nemá úplně šťastný konec, co se potrestání viníka týče. Co myslíte, že vedlo státního zástupce ke zlehčování viny pachatele? Člověka napadne, jestli v tom není tolik rozšířený negativní vztah části řidičů k cyklistům..
Vůbec nevím. Nechápu to. V době soudu jsem byl necelý půl rok od odsátí krve z hlavy. Podle lékařů jsem měl být minimálně půl roku absolutně v klidu. Jinak by se mohlo stát, že by se hlava opět zalila krví, což by mě mílovými kroky přiblížilo k ochrnutí nebo ke smrti. Píšu si už víc než dva roky se všemi státními zastupitelstvími. Prý není pravda, že by neměli rádi cyklisty (ale to by samozřejmě nepřiznali). Státního zástupce neustále omlouvají, několikrát nezapomněli zmínit, že řidič zfetovaný nebyl, protože odběr krve odmítl, chytají mě za slova a často reagují na něco úplně jiného (psali mi například, jak si nějaká státní zástupkyně přeje, abych ji oslovoval). Aktuálně tvrdí, že státní zástupce už odešel do důchodu, takže k nim už nepatří a nemohou ho potrestat. Jak jsem si na internetu dohledal, onen státní zástupce je bývalý komunista, takže to je možná vysvětlení celé situace. Je to jak ze špatného filmu. Každopádně to nechci nechat jen tak. Aktuálně jsem ve fázi, kdy se na onoho státního zástupce snažím podat trestní oznámení. Okresní státní zastupitelství v Blansku si hraje na policii – a jen mi odepsali něco ve smyslu, že si nejsou vědomi toho, že mi hrozilo zalití hlavy krví a smrt, takže trestní oznámení nepřijímají. Ale já se nedám. Za pár dní si nechám napsat konkrétní zprávu přímo v nemocnici. Takhle to fungovat nemůže. Někomu jinému by se takové jednání mohlo stát osudným.
Nemůžu se nezeptat, setkal jste se nějakým způsobem s panem Benjamínem (viník nehody pozn. redakce)? Pokud ano, jak setkání proběhlo? Pokud ne, co k němu cítíte / co byste mu vzkázal?
Potkal jsem ho jen u soudu. Tvrdil nám, že si chtěl nechat vzít krev, ale policie ho pořád odmítala – prý je dlouho přemlouval. Ověřoval jsem si to u vyšetřující policistky. Mají ho natočeného, jak odběr odmítl. Vzkázal bych mu, že když se mě v nemocnici lidé ptali, jaký bych pro něj chtěl trest, odpovídal jsem jednoznačně: doživotí. Tak ať je rád za trapnou podmínku.V obžalobě bylo napsáno: „V rejstříku trestů má 2 záznamy z let 1994 a 1998, nyní se na něj hledí jako na netrestaného.“ V průběhu soudu jsem navíc zjistil, že podobnou nehodu už má za sebou cca o dva roky dřív – a taky nakonec odmítl potvrzující zkoušky z krve, takže už věděl, jak na to, aby nebyl zfetovaný.
Už víc než rok a půl jsem dobrovolníkem v DobroCentru u svaté Anny. Chci se odvděčit za to, že mi zachránili život.
Říká se, co tě nezabije, to tě posílí, platí to i ve Vašem případě? Jste v nějakém směru silnější než dříve?
Já doufám, že ano! Ještě vše není 100% – třeba se mi určitým směrem lehce dvojí pohled (hůř se hýbe levá zornička), piluju jízdu na kole a nemluvím jako dřív, tak stále odkládám svůj návrat do Radiožurnálu, kde jsem hlásil Zelenou vlnu, ale pořád se vše lepší. Je potřeba to nevzdávat a neustále trénovat. Vzpomínám si, že podle lékařů jsem byl zázrak. A i teď, když mě občas vidí, tak zírají, že se s nimi bavím a přišel jsem po vlastních nohou. Už víc než rok a půl jsem dobrovolníkem v DobroCentru u svaté Anny. Chci se odvděčit za to, že mi zachránili život. FN u Sv. Anny je prostě dokonalá!
Vypadá to,že po letech zase pojedete závod Prachem svatební cesty 2021, co to pro vás znamená?
Jsem hrozně rád a těším se! Z PSC jsem byl v roce 18 opravdu nadšený – a překvapivě to byl jeden z prvních závodů, na které jsem si v nemocnici vzpomněl. Mozek si sice začíná na věci vzpomínat postupně od nejstarších, ale nadšení se evidentně přenáší rychleji.
Cyklistům bych chtěl opravdu vážně vzkázat, aby nosili helmu.Všichni a všude.
Je něco, co byste chtěl vzkázat čtenářům – cyklistům/motoristům ?
Cyklistům bych chtěl opravdu vážně vzkázat, aby nosili helmu. Všichni, všude. Často se s někým bez helmy bavím na stezce. Říkají mi, že jezdí pomalu, takže se jim nemůže nic stát. Tak vysvětluju, že to ze své pozice nemůžou ovlivnit. Já jsem sice jel 40 km/h a auto proti mě 50 km/h, ale to samé by se stalo, kdybych jel ve stejnou chvíli krokem. Helma byla dost hnusně rozmlácená. Nikdo určitě nechce, aby se mu to stejné stalo přímo s hlavou. Motoristům, aby při odbočování doleva tolik nespěchali a ještě jednou se podívali, než začnou zatáčet. Není to tak dlouho, co jsem četl, že takto někdo zabil cyklistu u Blanska.
Lukáš Janků Věk: 33 Povolání: moderátor/redaktor, programátor Má rád cyklistiku, trochu běh, italštinu, IT, programování, moderování, hudbu (EDM).
My Heroin 